Můj příběh
Na stránkách této malé knížečky vám budu
vyprávět můj příběh, který jsem nazval:
ZE SMRTI DO ŽIVOTA
Dívám se do tmy ve svém pokoji a moje srdce svírá strach a úzkost.....
Už jako dítě jsem byl citlivý a vnímavý na různé věci kolem sebe. Hodně mi vadily hádky rodičů a také jsem velice brzy začal přemýšlet o smrti. Proč existuje vůbec smrt? Je něco po ní? A jaký má život smysl, když zemřeme a nic už pak nebude? Ta nicota a prázdnota mě ubíjela. Trápil jsem se těmito myšlenkami a hledal odpovědi...
V mém dětství měl na mě největší vliv o sedm let starší bratr, který mi tak trochu nahrazoval tátu, jenž doma moc nebyl. Pozoroval jsem bouřlivý život bráchy, který se proměňuje od divokého metalisty osmdesátých let až po člověka, jenž zkouší různá náboženství a směry. Po pádu komunismu se začala v našem městě tvořit “křesťanská mládež“ a můj bratr začal do ní chodit. Často mi vyprávěl o svých nových zážitcích s Bohem. Z jeho slov šla naděje a láska. Viděl jsem změnu v jeho životě a jednání.
Byl jsem v období puberty a pěkně to se mnou „mlátilo“. Zhoršil jsem se ve škole a kvůli chování a prospěchu jsem musel být dokonce přeřazen na jinou školu. Tam mé problémy pokračovaly. Tehdy mi bratr vyprávěl o dvou stejně starých klucích, kteří také uvěřili v Boha. Dost jsem se tomu divil, protože to nebyli žádní „svatoušci“...
Nakonec jsem se odhodlal i já a poprvé zavítal mezi křesťany. Prožil jsem tam zvláštní přátelskou atmosféru plnou přijetí. Tehdy jsem již zkoušel mluvit s Bohem, většinou to ale bylo po nějakém průšvihu. Často jsem pak byl překvapen tím, co se dělo. Byla to zároveň doba přípravy na střední školu. Můj bratr mi často nenápadně pouštěl nějaké kazety, kde se mluvilo o Ježíši a slova z Bible. Pamatuji se, že jsem musel několikrát přerušit svoji práci a naslouchat těmto slovům, jež se mě hluboce dotýkala. V těchto slovech byly odpovědi na moje otázky.
Život smrtí nekončí! Ježíš Kristus zemřel kvůli mne a vstal z mrtvých!
Na uměleckou školu do Prahy jsem se nakonec nedostal, ale v mém životě se začaly odehrávat daleko důležitější věci. Na sklonku školního roku jsem stále více vnímal, že prázdnota kolem mne a zlo jsou vlastně uvnitř mne samotného. Vše vyvrcholilo na “rozlučáku“ naší třídy, kde jsem dělal věci za které jsem se později styděl. Vrátil jsem se domů a prožíval silné výčitky svědomí. Pochopil jsem, že to byl Bůh, který ke mne takto mluvil. Během prázdnin jsem už Bohu otevřeně říkal to co tíží moje srdce a začal jsem prožívat nádhernou doposud nepoznanou svobodu a radost. To už jsem byl pevně rozhodnutý, že chci natrvalo žít s Pánem Ježíšem.
14.září 1993 jsem tedy Pánu Ježíši dal svůj život, dal jsem se pokřtít a prožil jsem, že mi odpustil a můžu začít zcela nový život. Našel jsem v Bohu přítele, kterému se můžu se vším svěřit a také Otce jenž mě má rád takového jaký jsem. Můj život nabral zcela nový směr na jehož konci není smrt, ale život věčný!
